Deset největších katastrof, za které „vděčíme“ počítačům
Elektronický věk nám mnohé usnadnil. Komunikace mezi kontinenty už je pro nás samozřejmostí, třídění a vyhledávání dat nikdy nebylo snazší a automatizované systémy řídí vše od distribuce elektřiny přes dopravní signalizaci až po objednávání jídla v jídelně. Přiznejme si to - kdyby ze dne na den přestaly fungovat všechny počítače na světě, měli bychom vážný problém rázu apokalyptického.
Dobrá zpráva je, že počítače nedělají chyby. Řídí se totiž přesně do puntíku danými instrukcemi. Špatná zpráva je, že počítače chyby dělají. Drží se totiž instrukcí, které jim dali lidé. Ano, známý "problém mezi židlí a klávesnicí" už nám přichystal nejednu horkou chvilku a společnosti po celém světě připravil o miliardy dolarů. Vybrali jsme pro vás deset nejzajímavějších IT katastrof ve světě.
1. Vyhrává každý
Společnost Pepsi se rozhodla naklonit si filipínské zákazníky a spustila reklamní kampaň, kterou známe i z našich končin své doby: kdo pod víčkem najde číslo 349, vyhrává milion pesos (přes milion tehdejších korun). Bohužel, díky skutečně bizarní chybě natiskly stroje kód na 800 tisíc víček namísto jednoho jediného.
Následky byly fatální. Pepsi nabídla dvacetidolarovou odměnu (asi dvoutisícinu původní výhry), což zákazníky po celé zemi pobouřilo k nepříčetnosti. Ti nejradikálnější dokonce vzali továrnu útokem. Dva lidé výtržností zemřeli a vedení společnosti narychlo opustilo zemi. V pozdějších soudních sporech vyplatila společnost Pepsi miliony dolarů odškodného.
2. Třetí světová válka na spadnutí
Sci-fi autoři už dlouho mluví o tom, že stroje rozpoutají světovou válku. Počítače ale ještě nemají vlastní vůli, ačkoli ten můj se tak často chová, a tak i s rozpoutáním války potřebují pomoci. Není ale zapotřebí mnoho, stačí malé programátorské přehlédnutí nebo nedostatečné otestování programu před nasazením do ostrého provozu.
Dokumentován je případ, kdy se v roce 1983 rozezněl v sovětském středisku včasného varování nejvyšší poplach. Systém hlásil, že se k SSSR blíží pět balistických střel. Jediná správná reakce byla odveta. Tedy za předpokladu, že jde o reálnou hrozbu.
Za to, že dnes nežijeme v atomových krytech, vděčíme Stanislavu Petrovovi. Ten říká, že se mu to "nějak nezdálo", protože kdyby chtěly USA skutečně udělat ze SSSR radioaktivní poušť, vyslaly by více než pět střel. Jeho statečné rozhodnutí poplach ignorovat se ukázalo býti oprávněné. Vyšetřování později vystopovalo, že incident s málem tragickým koncem zapříčinila chyba v softwaru zodpovědném za filtrování falešných poplachů. Stačilo několik odrazů světla od vršků mraků do sovětských satelitů a neexistující střely byly na světě.
3. Nulou nedělím ani v neděli
Říkával náš profesor matematiky. Každý programátor ví, že pokud někde dělí proměnnou X, měl by se napřed ujistit, že X se nerovná nule, jakkoli nesmyslné by to bylo. Na to bohužel nepomysleli programátoři zodpovědní za software pro křižník USS Yorktown.
Navigační technik zadal do počítače nesmyslné zadání, které mělo za následek dělení nulou. Systém za systémem padaly v důsledku této triviality, a celé plavidlo se na několik hodin proměnilo v drahou plachetnici bez plachet.
Protože na USS Yorktown se v té době testoval nový palubní systém, založený na síti 27 počítačů s nainstalovaným operačním systémem Microsoft, vešla událost do novin pod titulkem "Sunk by Windows NT."
4. Smrtící radiace
Chyba v zacházení s moderním lékařským přístrojem, kombinovaná s chybně navrženým software, způsobila v letech 1985 až 1987 přinejmenším šest tragických předávkování radiací. Přístroj Therac-25, navržen pro ozařování pacientů trpících např. rakovinou, obsahoval hardwarovou ochranu před předávkováním. Bohužel ne důkladnou.
Pacienti tak v některých případech dostali mnohonásobně větší dávku radiace. To vše pod dohledem personálu, který zpočátku vůbec nevěřil jejich stížnostem. Tři z pacientů na následky ozáření zemřeli.
Vyšetřování ukázalo, že kromě některých nedostatků při používání se na nehodách klíčově podílela nedbalost při programování a konstrukci. Mezi chybami bylo například znovupoužití starého kódu určeného pro jiné stroje. Nehody mohla způsobit i pomalá komunikace mezi přístrojem a ovládáním obsluhy - pokud tedy personál mačkal tlačítka příliš rychle, displej nezobrazil vyšší hodnotu, ale stroj ji zaznamenal a aplikoval.
5. Jaké jednotky se používají na Marsu
Trapná chyba, které se žáci odnaučují na základní škole, nás, lidi, reprezentuje i ve vesmíru. Když NASA vyslala k Marsu sondu Mars Climate Orbiter, netušila, že je předem odsouzená ke zničení. Přitom stačilo tak málo: jasně stanovit, v jakých jednotkách bude sonda počítat.
Protože toto určení nepadlo, jeden tým pracoval s metrickými jednotkami (1 newton), druhý s imperiálními jednotkami (1 pound-force). Ve chvíli, kdy sonda doletěla k Marsu, odchýlila se od naplánovaného směru a vstoupila na mnohem nižší orbitu. Operátoři mohli jenom bezmocně přihlížet, jak 327 milionů dolarů ohřálo atmosféru rudé planety.
6. Autodestrukce zahájena
Také evropský kosmický program má čím se pochlubit a za co se stydět. Raketa ESA a SNES, Ariane 5, se 4. června roku 1996 odlepila od země jen proto, aby za půl minuty explodovala, a s ní i extrémně drahé vědecké měřící přístroje, které nesla na oběžnou dráhu.
Nešlo přitom o žádnou závadu konstrukce nebo materiálu. Podle magazínu New York Times došlo k chybě ve chvíli, kdy se navigační systém pokusil uložit boční rychlost rakety z 64bitového formátu do 16bitového. Jednotka zkolabovala a nastoupila jednotka záložní. Ta chybu bez zaváhání zopakovala. Proč ne, vždyť se řídila stejnými instrukcemi.
7. Cože jsem udělal?
Pokuta za nepřiměřenou rychlost nebo obvinění z vraždy, no není to snad to samé? Viďte, a přitom 40 tisíc Pařížanů evidentně nemělo náladu na vtipy, když jim v roce 1989 pošta doručila obvinění z vražd, vydírání nebo organizované prostituce. Svedlo se to na počítač. Vždyť víte, jak to s těma mašinkama je...
8. I LOVE YOU
Možná, že patříte k těm, co v roce 2000 dostali od známého nebo známé e-mail se slibným předmětem. Pokud jste ale zajásali a otevřeli jste přílohu LOVE-LETTER-FOR-YOU.TXT.vbs, stali jste se obětí asi nejznámějšího "červa" v dějinách. Zvědavý virus se podíval do vašeho adresáře a rozeslal milostný dopis dalším a dalším příjemcům. A také smazal pár dokumentů, aby se neřeklo.
Virus nakazil 10 % počítačů připojených k internetu, velké organizace i firmy hermeticky uzavřely své systémy. Škoda byla vyčíslena na 5,5 miliard dolarů. Autorem viru byl filipínský student Onel de Guzman. Dopaden byl po týdnu mezinárodního pátrání. Na tiskové konferenci, kterou 11. května uspořádal, vyjádřil, že nechtěl napáchat takové škody. Vysvětlil, že mu univerzita nedovolila absolvovat závěrečné zkoušky, protože jeho teze diplomové práce nebyly legální. A tak, den před promocí, rozšířil s pomocí přátel tento virus.
Jelikož na Filipínách nebyl v té době žádný zákon, na základě kterého by mohl být Onel souzen, vyvázl bez trestu. Vláda krátce nato přišla se zákonem, který počítačovou kriminalitu penalizuje.
9. Uvězněni na letišti
Neuvěřitelných 17 tisíc cestujících uvízlo loni na letišti v Los Angeles. Počítačový systém kompletně selhal. Nemohli za to hackeři, ale stará, nefunkční síťová karta. Místo, aby tiše odešla do křemíkového nebe, vytrvale vysílala balíčky nesmyslných dat na všechny strany. Systém si s nimi nedokázal poradit, data dál putovala sítí, až ji zahltila a shodila. Celých osm hodin nebyl tím pádem nikdo oprávněn opustit USA nebo přiletět z cizí země. To je pro mezinárodní letiště docela problém. Jak tehdy pro NY Times poznamenal Steven Bellovin: "Věci se prostě rozbíjejí. A komplexní systémy se rozbíjejí komplexně."
10. Y2K - katastrofa, která nepřišla
Každý ví, že pro vyjádření letopočtu nyní potřebujeme čtyři číslice. Nicméně v sedmdesátých letech byl každý ušetřený bajt dobrý, a tak se zdálo zbytečné plýtvat na datum další dvě cifry, když by to všechno stejně zabíraly jedničky a devítky. "Nikdy nás nenapadlo, že ty programy vydrží déle než několik let," vzpomíná Alan Greenspan.
Jak šel čas, počítače získávaly na důležitosti. Najednou už bylo automatizováno víc věcí, než se lidem kdy snilo. A přišly první problémy. Důchodcům ve věku 100 let prý třeba chodily pozvánky na kojeneckou prohlídku. A IT svět se začal obávat největší katastrofy v dějinách. Pády letadel, automaticky se odpálivší rakety středního doletu, chaos na železnici. Lidé s paranoidními sklony se zásobili jídlem na měsíce a obchody začaly nabízet dieselové generátory elektřiny.
A výsledek? V prvních vteřinách roku 2000 se stalo...nic. Na některých mobilních telefonech se smazaly příchozí zprávy, několik automatů na mince se zastavilo a na stránkách francouzského meteorologického úřadu se místo 2000 zobrazilo 19100. Konec světa? To zrovna ne.
Přesto patří tato katastrofa mezi ty zdaleka nejdražší. Oprava a kontrolování hardwarového a softwarového vybavení podle odhadu britské sněmovny stála celosvětově 400 miliard liber.
Počítače nedělají chyby...
Počítače nedělají chyby. Chyby dělají lidé. A to i ti, kteří si myslí, že počítače nedělají chyby. Bude zajímavé sledovat, jaké další přešlapy nás v této oblasti čekají v budoucnu. Selským rozumem můžeme i my přispět k tomu, aby následky byly co nejmírnější.